Zahradnické zápisky

Fakt na tom dělám, aneb prokrastinační

Nebylo by dobré napsat nějaké články? Táže se nakladatel. Buď píšu knížku, nebo stránky, dám se slyšet hlasitěji, než je nutno. Nejde to spolu dohromady. Tvůrčí muka a tak dále. On je umělec, absolvent příslušné vysoké školy pro talentované, takže chápe delikátní obtíže, které senzitivní konzervatoristy trápily už v době, kdy jsme my z gymplu chodili na bramborové brigády, abychom se sblížili s půdou a lidem. Dál nenaléhá a jde si s povzdechem namazat nějaký krajíc. Od těch dob, co zahradničíme, u nás občas vládne poněkud monotónní kuchyně. Aspoň že ten chleba pečeme doma.

my_sweet_rose-largeMožná bys měla napsat nějaké články, nechá se slyšet sestra. Neradno se pouštět do polemik. Znáte Králíčka z Medvídka Pú? Velmi chytrý a organizovaný. Králíčkům tohoto světa se vyplatí naslouchat. Ovšem stránky jsou zbrusu nové, čistě umetené. Chodím upravenými kastlíky po špičkách pod dohledem absinthové víly úplně nahoře a rozpakuji se poskvrnit je něčím, co jich není hodno. A potom… technika. Vězte, nejsem z nejšikovnějších.

Opravdu byste už měla něco napsat, praví mírně, leč rozhodně naše nová poradkyně MaRyška. Pracovitá, vzdor mládí zkušená. Když potkáte někoho, kdo rozumí své věci, jste hotový blázen, odmítnete-li dobře míněné rady. Čtenáře by prý zajímalo něco ze zahradního zákulisí. Fakt? Koho kromě Pohlreichových přívrženců zajímá nahlížení do kuchyně? Brblám, jenže kdepak. To zvládneme, pokračuje s přesvědčením. I tu techniku. No… hledám, jak z toho na poslední chvilku vybruslit. Není však na co se vymlouvat, knížka je jednou dopsaná. Tak to snad zkusím, odhodlávám se. Kdož sejí v slzách, žnouti budou s jásotem. Bible je místy až příliš nadšená kniha. A zkus psát srozumitelně, připomíná nakladatel. Mělo by to být příjemné, svěží. Hlavně přirozené.

Pokud chcete zabránit zrodu tvůrčích myšlenek, slovo „přirozenost“ působí jako spolehlivá antikoncepce. Taky v tom směru dobře funguje výraz „v pohodě“. Podrobností vás milosrdně ušetřím. Ale po pár dnech, kdy jsem na všechny vrčela, se dostavilo to, čemu u nás doma říkáme „Jabčankův efekt“ ke cti památného činu kamarádova spolužáka. Ten kdysi v hodině tělocviku strašlivě zařval, rozběhl se a ještě v tom řevu skočil a přeskočil v jediném rozmachu koně i s tělocvikářkou. Čemuž prý předcházely nějaké ty ústrky spolužactva a posměšky pedagožky. Tady paralela malinko kulhá, na mne byli všichni laskaví. Takže mám na papíře sedmero tematických okruhů jak pohádkových krkavců. Nejspíš se jich budu při psaní článků držet pouze částečně, což by odpovídalo způsobu, jakým byla utvářena Zahrada. Také bude záležet na vás, čtenářích, jestli vás bude bavit ty zahradnické zápisky číst. Jak kniha vznikala, co mi přitom šlo hlavou nebo proklouzlo pod rukama. Kdo chodil zalévat a kdo co pohnojil. Nakukovat klíčovou dírkou do Mařiny kuchyně, Tomášovy fabriky a Juliina svědomí… Co myslíte?