Nina Anastasiu

Nina Anastasiu, mladá lékařka, žijící hekticky, ale nepříliš šťastně. Z neutuchajícího pracovního zápřahu hledá únik na motorce a v krátkodobých vztazích.

„Paní doktorko, já Šimona Nováka znám dost dlouho, i když nebyl mým klientem. Rád bych se s vámi podělil o svůj pohled. Třeba by to do věci vneslo trochu světla,“ navrhl Michal.
„Děkuji, jsem přesvědčena o vaší dobré snaze. Ale já se zabývám medicínou, víte?
Nepochybuji o zajímavosti vašich teorií, jenomže na ně nemám čas. Musím zpátky do práce.“
Vůbec nezastírala ironii.
Johan se na moment odmlčel. „Dobrá, co tedy dál, Petře?“
„Pokud nepodáš trestní oznámení, není mnoho možností, jak to řešit,“ zrozpačitěl
oslovený. „Máme tady díru v autě a mrtvého psa. Ale není žádný motiv a útočná zbraň se
záhadně vypařila. Tu jsi ostatně viděl jenom ty a Anna.“
„Viděl? Říkáte, kapitáne, že tu zbraň viděl?“ doktorka vyjela, jako by byla svědkem
svatokrádeže. „U pana Hajduka přece byla, pokud vím z vaší dokumentace, lékařsky
potvrzena úplná slepota.“ Johan se k ní otočil bleskovým pohybem a zaměřil ji černými skly
brýlí. „Povězte, paní doktorko, existuje nějaká diagnostická kategorie pro naprostý nedostatek
taktu?“